Dame Vera Lynnová OBE (20. března 1917 East Ham, Anglie – 18. června 2020, Ditchling), rodným jménem Vera Margaret Welch, byla anglická zpěvačka, textařka, a herečka, jejíž hudební nahrávky a vystoupení dosáhly obrovské popularity během druhé světové války. V průběhu války uspořádala koncerty pod otevřeným nebem pro britské vojáky v Egyptě, Indii a Myanmaru. K jejím nejznámějším písním patří „We'll Meet Again“, „The White Cliffs of Dover“, „A Nightingale Sang in Berkeley Square“ a „There'll Always Be an England“.
Populární zůstala i po válce, vystupovala v rozhlasových a televizních stanicích ve Velké Británii a Spojených státech amerických a nahrála hity jako „Auf Wiederseh'n Sweetheart“ či „My Son, My Son“, který vystoupal na první místo v britském singlovém žebříčku. V roce 2009 se ve věku 92 let stala nejstarší žijící umělkyní, která dosáhla na první pozici žebříčku UK Albums Chart, což se jí podařilo kompilačním albem We'll Meet Again: The Very Best of Vera Lynn. Roku 2017, při příležitosti jejích 100. narozenin, vyšla kompilace Vera Lynn 100, která se umístila na 3. místě žebříčku UK Albums Chart.
Věnovala mnoho času a energie charitativní práci pro vysloužilé vojáky, postižené děti a nemocné rakovinou prsu. Je stále oblíbená veterány druhé světové války a v roce 2000 byla jmenována Britem, který nejlépe vystihuje ducha dvacátého století.
Odkaz Very Lynnové a její skladby „We'll Meet Again“ se také stal jedním z motivů alba The Wall od skupiny Pink Floyd.
Přečtěte si více...