Roger Federer Narozeniny, Datum narození

Roger Federer (výslovnost: , * 8. srpna 1981 Basilej) je bývalý švýcarský profesionální tenista, olympijský vítěz v mužské čtyřhře z Pekingských her 2008 a stříbrný medailista v mužské dvouhře na Letní olympiádě 2012 v Londýně. Mezi profesionály se na okruhu pohyboval od července 1998 do září 2022. Členem elitní světové desítky žebříčku ATP byl nepřetržitě od října 2002 do listopadu 2016, vrátil se do ní po lednovém triumfu na Australian Open 2017 a setrval do října 2021.

Na okruhu ATP Tour vyhrál sto tři turnajů ve dvouhře a čtyřicet devětkrát odešel jako poražený finalista. Ve čtyřhře si připsal osm trofejí a zaznamenal šest finálových proher. Jako první v historii získal dvacet singlových grandslamových titulů, čímž v historických statistikách ztrácí čtyři trofeje na vedoucího Djokoviče. Jako jediný muž osmkrát vyhrál Wimbledon. Šestkrát ovládl Australian Open a pětkrát US Open, kde v otevřené éře spoludrží rekord. Pařížským titulem z French Open 2009 zkompletoval jako šestý hráč historie kariérní Grand Slam. Patří mu řada rekordů. Od Wimbledonu 2005 do Australian Open 2010 se objevil v osmnácti z devatenácti finále. Zůstává jediným, jenž si bez přerušení zahrál ve dvaceti třech semifinále a třiceti šesti čtvrtfinále. Na Australian Open 2016 završil rekordní sérii 65. grandslamů bez absence. Startem na Australian Open 2018 navýšil rekordní zápis 52. čtvrtfinálem a 43. semifinálem z turnajů „velké čtyřky“. S počtem 369 vítězných zápasů z grandslamové dvouhry zůstává na čele historických statistik. Jako první si připsal více než 65 výher z každého majoru. Stal se vůbec prvním švýcarským mužem, který získal trofej v jakékoli grandslamové soutěži.

Na Turnaji mistrů vyhrál rekordních šest titulů ve dvouhře a nejvyšší počet 59 utkání, stejně jako se kvalifikoval do jeho 18 ročníků. V rámci série ATP Masters 1000 si zahrál finále všech devíti aktuálně pořádaných událostí a vybojoval dvacet osm trofejí. V kategorii ATP 500 drží rekord 24 trofejí. Dosáhl také nejvyššího počtu devatenácti titulů ATP z akcí hraných na trávě a sedmdesáti jednoho na tvrdém povrchu.

Na žebříčku ATP byl pro dvouhru nejvýše klasifikován v únoru 2004 na 1. místě a pro čtyřhru pak v červnu 2003 na 24. místě. Na čele singlového žebříčku strávil v pěti obdobích historicky druhý nejdelší časový úsek 309 týdnů, z toho mezi lety 2004–2008 opět rekordních 237 týdnů bez přerušení. Osm sezón v řadě (2003–2010) skončil do 2. místa světové klasifikace a deset sezón za sebou (2003–2012) nezakončil hůře než na 3. příčce.

Jako první tenista překročil na odměnách hranici 50, a v květnu 2015, také 90 miliónů dolarů a zůstává první v historické statistice s více než stopatnácti milionovým výdělkem. Na zahajovacích ceremoniálech Athénské olympiády 2004 a Pekingské olympiády 2008 byl vlajkonošem švýcarské výpravy.

Trénoval ho kapitán švýcarského daviscupového týmu Severin Lüthi, s nímž spolupracoval od léta 2007. V říjnu 2013 tak nahradil Američana Paula Annacona, jenž byl hlavním koučem od léta 2010. Od počátku sezóny 2016 se druhým trenérem stala bývalá světová trojka Ivan Ljubičić z Chorvatska. V roli fyzioterapeuta působí Daniel Troxler a kondiční přípravu vede Pierre Paganini.

V dubnu 2009 se po téměř devítiletém vztahu oženil s bývalou švýcarskou tenistkou slovenského původu Miroslavou Vavrincovou (* 1978). Do manželství se 23. července 2009 narodily dcery, dvojčata Myla Rose a Charlene Riva Federerovy. Druhá dvojčata, synové Leo a Lenny, přišla na svět 6. května 2014. Věnuje se také filantropii a charitě. Založil nadaci na pomoc znevýhodněných lidí a za účelem propagace sportu. UNICEF jej roku 2006 jmenoval velvyslancem dobré vůle.

Jako reprezentant země helvetského kříže dovedl tým k vítězství v Davisově poháru 2014. Spolu s Martinou Hingisovou vyhrál Hopmanův pohár 2001 a po boku Belindy Bencicové Hopmanův pohár 2018.

Během své kariéry obdržel řadu ocenění. Pětkrát se stal mistrem světa ITF ve dvouhře mužů a ATP Tour jej pětkrát vyhlásila nejlepším tenistou, stejně jako hráčem prvního desetiletí třetího milénia. Pětkrát také převzal cenu pro nejlepšího sportovce Evropy. Jako první vyhrál čtyřikrát sportovní cenu Laureus pro nejlepšího sportovce světa. Výkony na dvorci mu opakovaně zajistily trofej pro nejlepšího švýcarského sportovce a v roce 2003 byl zvolen Švýcarem roku.