Anna Mina Mazzini Narozeniny, Datum narození

Mina Mazzini známá jako Mina, rodným jménem Mina Anna Maria Mazzini (* 25. března 1940) je italská popová zpěvačka.

Díky svému hlasu a přednesu písně se stala hvězdnou atrakcí různých italských televizních show a byla dominantní postavou italských hudebních žebříčků.

Prodala přes 76 miliónů nosičů.

V roce 1978 opustila pódia a věnovala se vydávání studiových alb s roční frekvencí až do dnešní doby.

Byla první italskou ženskou rockerkou, která se objevila v televizi (1959). Její hlasitý synkopovaný zpěv jí vysloužil přezdívku „Královna uřvanců“.

Pro její divoká gesta a vlnění tělem ji veřejnost také pojmenovala „Tygřicí z Cremony“. Po změně svého hudebního projevu na lehčí pop zaplnila přední žebříčky hitparád v Západním Německu a Japonsku, kde se v letech 1962–1964 v těchto zemích stala nejpopulárnějším mezinárodním umělcem. Její hit Renato v původním surf rockovém znění se stal popovým standardem v Estonsku. V baladě Il cielo in una stanza, kterou zpívala spolu s Ginem Paolim (1960) předvedla uhlazený a procítěný zpěv, píseň se umístila na hudebním žebříčku v USA.

V roce 1963 byla zakázána v italské televizi i rádiu kvůli svému těhotenství a vztahu s ženatým hercem což se neslučovalo s katolickým a měšťáckým cítěním té doby. Po zrušení tohoto zákazu znovu nechtěla společnost RAI vysílat její písně, které byly podle nich v přímém rozporu s náboženstvím, zpívalo se v nich o kouření, sexu (např. písně Ta-ra-ta-ta a Sacumdi Sacumda). Svou image „zkažené dívky“ Mina ještě potvrdila sexy vzhledem a výstředním chováním což se projevovalo kouřením na veřejnosti, obarvenými blond vlasy a vyholeným obočím.

Minin hlas se vyznačuje osobitým zabarvením a velkou energií. Hlavní námět jejich písní je o trápení, které láska obnáší a které dramaticky interpretuje – např. Un bacio e troppo poco (1965) a Portati via (2005). Ve svém repertoáru také spojila klasický italský pop s blues a soulem – Se stasera sono qui (1968), Deborah (1968) spolu se skladatelem Lucio Battistim (1969–1970).

V nahrávce Balada para mi muerte (1972) představila v Itálii ve spolupráci s Ástor Piazzollou nuevo tango. Přední italští skladatelé vytvořili skladby s velkým vokálním rozsahem a neobyčejnou progresivní harmonizací aby dali vyniknout jejímu pěveckému umění zvláště ve skladbách Brava (Bruno Canfora 1965) a v pseudo-seriálu Se Telefonando (Ennio Morricone 1966). Její balada Grande grande grande (aranžér – Pino Presti) se dostala v r. 1973 díky Shirley Bassey na hudební žebříčky USA, Velké Británie a Austrálie.

Z Mininy „oddechovky“ Parole parole udělali světový hit Dalida a Alain Delon (1973).